Zaujměte pohodlné posezení, najděte v článcích o parádě a pro parádnice zábavné povídání s obrázky, možná i inspiraci a poučení.

Paráda je číst si


    Na čtení chceme mít klid, alespoň trochu světla a kromě ubíhajících řádků v knize nás nic jiného nezajímá. Každý má své „čtecí" návyky, své oblíbené knihy, své oblíbené místo na čtení. A ať už je to kdekoli, neradi se o ně dělíme.

    Lidé si čtou všude. Někteří mají své oblíbené místo u stolu a jiní v posteli. Tam si čteme zajisté všichni. Znáte snad lepší pocit, než když si ke knize uvaříme kávu, pomalu ji popíjíme a v tu chvíli si neuvědomujeme, že už je úplně studená, protože jsme se naprosto zabrali do děje? Káva má ovšem také některé nežádoucí účinky, jako je například nespavost. V tom případě je kniha nejlepším společníkem na cestu do hajan. Pomůže vám ukrátit čas, než se vaše tělo a mysl uráčí usnout, ale také vám často usnout pomůže.

    Leckdo si bez knihy nedokáže představit ani jediné jídlo během dne. Rodiče nás sice vychovávají ke zdravým a slušným stravovacím návykům, ale copak jde odolat a nevzít si ke stolu knihu? Pro mě je kniha mnohdy záživnější než jídlo. Pobaví mě a zasytí mnohem víc, než by se to podařilo byť obrovskému steaku. Avšak často se musím věnovat pouze jídlu na talíři, jelikož mi mou knihu berou cizí ruce a odnáší ji pryč s tím, že „se mám nejdřív pořadně najíst!" Alespoň noviny, prosím!

    Dalším čtenářsky oblíbeným místem jsou samozřejmě dopravní prostředky. Jako každodenní cestující o tom něco vím. Když je cesta každý den stejná, přestane vás bavit sledovat ubíhající krajinu a raději sledujete vývoj příběhu. Po škole, práci nebo náročném dni je to ten nejlepší oddech. A běda, jestli vás někdo vyruší byť i sebemenším zápachem, který vás praští do nosu.

    Kniha jako kamarádka do deště

    Kniha může také zkrátit příliš dlouhé čekání kdekoli. U lékaře, na úřadech, ve škole. Znáte lepší způsob jak si nejlépe zkrátit dlouhou chvíli? My, čtenáři, milovníci voňavého papíru, černých znaků, které nám pod očima poskakují ze stránky na stránku, o tom víme své. Umí to někdo lépe než kniha? Žijeme životy druhých, bez ohledu na ten náš, neumíme si odpustit vzít si knihu kamkoli s sebou.

    Dokonce i na výlety. Na procházku. Do restaurace. Když jdeme s kamarády na skleničku. Víme, že nás čeká zábavný program, že se dozajista nebudeme nudit, ale co kdyby náhodou? Stačí hádka, špatné počasí, špatné jídlo. Veškerou náladu nám dokáže spravit naše věrná kamarádka kniha.

    My, studenti, si často čteme i ve škole. Nejen z učebnic. A opravdu nenápadně. S hlavou skloněnou a s očima přilepenýma úplně jinde než na vyučujícím nebo na lavici. Totiž pod lavicí. Není to nic nového, nic překvapujícího. Nemáme pro to žádnou dokonalou výmluvu, která by se učitelům líbila. Jak máme učitelce matematiky vysvětlit, že se zrovna chystá k poslednímu závěrečnému boji mezi Harrym a Lordem Voldemortem? Její odpovědí bude nanejvýše to, abych si hleděla svého boje s vektory.

    My vášniví čtenáři si zkrátka neumíme pomoci. Knihovny máme plné, stavíme věže z knih nových, aniž bychom dočetli věže z knih předchozích. Knihy jsou naši nejlepší přátelé, šťastné lásky, touhy a také ty, které naplňují náš život. Nikdo se na nás nesmí zlobit, že si je bereme jako berličku, dokonce jako záchranu úplně všude. I na záchod. Co kdyby došel papír?

    Nikol Jančíková



     Ahoj někdy příště.

    Name
    Email
    Comment
    Or visit this link or this one